abychom začali něčím víceméně příjemným (od příště
už to bude jenom horší), dovolte mi se představit. Jmenuji se Martin Paytok a
protože se Marfovi zatím úspěšně daří infikovat blogovou nákazou redakci
minimálně jednoho nejmenovaného českého herního portálu, ani já jsem nemohl
odmítnout možnost jednou za čas vyblít na web, cokoliv mě zrovna napadne, bude
štvát nebo se mi bude chtít řádně zkritizovat, případně pakliže budu trpět
sžíravou potřebou se někde veřejně vybrečet.
Všichni si sem dávají obrázky. Tak tady je taky jeden. Naprosto nesouvisející s textem, ehm...
Moje téma nese název Mutageny, přesto se, jako humaniťák
a odpůrce čehokoliv s původem v divoké přírodě tam za hranicemi města,
nebudu věnovat vývinu virových onemocnění, které vás rozloží zaživa a podobným
věcem. Pravděpodobně. Asi. Snad. Ale pochybuju, že to někomu bude vařit. Zvlášť,
když si některé taktéž nejmenované EuroGamery mohou dovolit vytáhnout na světlo
světa rubriky typu předrecenze a nikdo ani nezvedne pravici k protestu.
Mutageny aspoň mají šmrnc. A jestli vzbuzují, respektive budou vzbuzovat,
křečovité záchvaty smíchu, pak čistě úmyslně. Věřte tomu.
A to bylo tak asi všechno, co jsem chtěl... Vlastně
ne. Nesmím zapomenout na odpornou a odsouzeníhodnou reklamní pasáž (masáž?),
jíž by se měl každý vyhnout. Každopádně, pokud jsem vás zvládl zaujmout, kromě
Media Reactoru mě najdete samozřejmě na inGameru, ale abych si polívčičku
přihřál jaksepatří, nic nezkazíte zabrouzdáním například na internetové stránkyčasopisu XB-1, můj osobní blog se střípky literární tvorby, Bookfan, Twitter
nebo, v případě zájmu o instantní nasrání, profil na CSFD. Je toho dost.
Což je možná důvod, proč vůbec nic nestíhám. Měl bych se nad sebou zamyslet.
Anebo ne.
Žádné komentáře:
Okomentovat